Do hlavního obsahu Do zápatí
„Památka s bohatou historií sahající až do jedenáctého století”

Kostel Stětí sv. Jana Křtitele

38101 Záton

O kostelu

Vysoko nad vltavským údolím mezi Českým Krumlovem a Rožmberkem se ukrývá jeden z nejcennějších pokladů rožmberské gotiky. Farní kostel Stětí sv. Jana Křtitele v Zátoni překvapí harmonickými proporcemi i bohatou historií sahající až do 11. století. Pod jeho dnešní pozdně gotickou podobou z přelomu 15. a 16. století totiž archeologové objevili pozůstatky románské kaple, což dokazuje mimořádný význam tohoto místa na důležité historické Linecké stezce směřující z jihu Čech k Dunaji.
Kompaktní stavba se štíhlou jehlanovou věží, zdobená rožmberskými erby a žlutočervenými pásky na římsách, láká dovnitř pozoruhodnou jižní předsíní s rafinovaně zdobeným portálem. Interiér ohromí vrcholnou kamenickou prací – loď se síťovou klenbou s přetínajícími se žebry, kněžiště s datací 1491 a kříži symbolizujícími vysvěcení kostela. Návštěvníky zaujme také gotická křtitelnice i původní almužní sloupek.
Nad hlavním vstupem se dochovala vzácná nástěnná malba sv. Jana Křtitele s beránkem Božím z roku 1510. Kvalita celého architektonického díla řadí tento kostel, jehož stavbu ovlivnil proslulý rožmberský kameník Hanns Getzinger, k nejvýznamnějším projevům pozdní gotiky nejen v Čechách ale v celém podunajském prostoru.

Zajímavosti:

Podobně jako v případě řady dalších významných středověkých kostelů v jihočeském pohraničí, také ten v Zátoni byl navázán na jednu z důležitých dálkových obchodních cest, z nichž nejznámější je tzv. Zlatá stezka. Zátoní ale procházela tzv. Linecká stezka mezi městem na Dunaji a Netolicemi, jejíž trasu archeologové předpokládají již v pravěku. Jeden z nejstarších popisů stezky pochází z roku 1489, tedy z doby počátků výstavby současné podoby zdejšího pozdně gotického kostela. Je pravděpodobné, že výrazná hmota jižní předsíně i její barevnost, ale i portály a podoba klenby uvnitř právě s pozicí kostela na dálkové obchodní cestě souvisejí. Jižně od kostela se navíc již v raném středověku nacházelo opevněné sídlo, poskytující ochranou kupcům, kteří zde pohodlnou cestou údolím Vltavy se svým zbožím v obou směrech projížděli.

Kontakt

kostel Umučení sv. Jana Křtitele
Zátoň 1
38101 Záton

Otevírací doba

prohlídky od konce května do října přes mříž

Vědecká dokumentace

Virtuální zážitek

Stavební součásti a vybavení

Celek stavby

Farní kostel v Zátoni je malebnou krajinnou dominantou na vyvýšenině nad řekou Vltavou asi v polovině cesty mezi Českým Krumlovem a Rožmberkem. Harmonické proporce hmot gradujících od nízkého kněžiště, přes zvýšenou loď až po štíhlé završení jehlancové střechy věže se pozoruhodně vyjímají z okolního lesního prostředí. Pro krátkém strmém výstupu ke kostelu nad obcí stavba návštěvníka překvapí kompaktním dojmem i relativně malými rozměry. Fasády lodě, obnovené během nedávné rekonstrukce stavby, jsou doplněny o barevná zvýraznění říms pomocí žluto-červených malovaných pásek i o rožmberské erby na východní i západní straně. Výrazným stavebním prvkem, který návštěvníka pomyslně zve dovnitř, je jižní předsíň s hlavním portálem. Mírně lomená rozměrná arkáda vstupu je zvýrazněna nejen kamenicky, ale též malířsky žlutým lemem. Do kostela vede vstup také menším, západním portálem.

Loď

Převýšená loď je zvenčí na rozích a uprostřed západní a severní stěny opatřena hlubokými opěrnými pilíři. Z jihu a severu je osvětlena pouze dvěma většími okny, ze severu doplněnými jedním zkráceným nad západní emporou. Z dochovaných kružeb výtvarně vyniká ta v severním velkém okně, vytvářející ze tří kroužených a přesekávaných prutů drobný trojúhelný útvar. Přímý vstup do lodi je umožněn západním portálem, jehož sedlový otvor je v nadpraží opatřen kombinací přesekávání hran nakoso posazených prutů a náznakem oslího hřbetu. Tímto portálem je možné vstoupit do severní částí pod západní emporou, otevřenou do lodě třemi hrotitými arkádami. Empora je podklenuta variantou obkročné klenby, opět s motivem přetínající se trojice žeber. Loď je zaklenuta žebrovým vzorcem tzv. Wechselbergerovy figurace, doplněným o přetínání vždy tří žeber setkávajících se ve vrcholu klenby. Střední prolomený otvor je zdůrazněn úseky prohnutých a přesekávajících se žeber.

Jižní předsíň

Hlavní jižní portál do lodi je chráněn rozměrnou jižní předsíní, která je pojata jako výtvarně svébytná část stavby. Široký a vysoký mírně hrotitý oblouk ji otevírá směrem do hřbitova. Předsíň je zaklenuta jednoduchou klenbou z paralelních žeber, opatřenou ovšem rafinovaným výtvarným prvkem přikolíkovaných částí s barevným zdůrazněním. Stavitel jako by předstíral, že nezvládnul napojit výběhy dvou protilehlých žeber a musel tedy situaci vyřešit nouzově způsobem převzatým z tesařského řemesla. Samotný jižní portál je v horní polovině opatřen výrazně plastickým orámováním, v němž se střídají oblé a profilované pruty. Jejich skladba zdůrazňuje dvojité odsazení sedlového otvoru a v rozích nadpraží vytváří plastickou mřížku.

Kněžiště

Výrazně nižší i užší pětiboce uzavřené kněžiště je od trojlodí odděleno prostým vítězným obloukem. Je zaklenuto žebrovou síťovou klenbou z převážně paralelních žeber, jejíž střed tvoří kazetové kosočtvercové motivy. Pozoruhodná je obnovená původní barevnost zaklenutí, tvořená bílými žebry, pravidelně oddělenými červenými spárami, které ovšem nemusejí odpovídat délce jednotlivých úseků pod nátěrem. Ve středním cípu závěru klenby byla během posledního restaurování vnitřních omítek objevena malovaná datace 1491, oznamující rok zaklenutí. Na stěnách byly tehdy odkryty a restaurovány většinou pozdně gotické malované konsekrační kříže, označující místa pokropená svěcenou vodou a pomazaná olejem během svěcení kostela.

Oltářní menza

V kněžišti se pod novějším oltářním nástavcem dochovala původní kamenná pozdně gotická oltářní menza, opatřená při horním okraji výrazně plastickým diamantováním.

Křtitelnice

Při severní patě vítězného oblouku se v lodi nachází mnohostěnná kamenná křtitelnice s prostou výzdobou.

Sanktuář

Výklenek na uložení posvěcených hostií v severní zdi kněžiště je orámován dvojicí válcovitých prutů, důmyslně ukončených třemi oslími hřbety. Celek byl původně doplněn sochou (zřejmě Bolestného Krista) na prosté vrcholové konzole. Mikroarchitektura sanktuáře je dále tvořena dochovanými stupni a navazující nohou, která ale byla v minulosti odsekána. Rovněž postranní přípory otvoru byly odsekány. Ústřední otvor chrání dochovaná původní mřížka s obnoveným zlacením. Nedávné restaurování odhalilo a zčásti obnovilo malovanou iluzivní architekturu, symbolicky doplňující kamenné části. Malba svou skladbou připomíná monumentální monstranci, přičemž po stranách výklenku jsou postavy andělů. Ten nalevo drží kadidelnici, ten napravo zvonek, čímž pomyslně trvale oslavují zvukem a vůní uložené posvěcené oplatky. Malba vrcholí pěticí střídavě větších a menších věžovitých otevřených výklenků, uzavřených baldachýny s fiálami s kraby a kytkami ve vrcholu, z toho dvěma zakřivenými.

Obraz

Během posledního restaurování fasád kostela byla nad jižním portálem objevena dobře zachovaná nástěnná malba medailonu s motivem polopostavy sv. Jana Křtitele, jenž v levé ruce drží knihu s beránkem Božím coby symbolem Krista a gestem pravé ruky na něj poukazuje. Malba tak přímo souvisí se zasvěcením kostela a je obrazovým ztvárněním světcova výroku, zaznamenaného v novozákonním Janově evangeliu: Hle, beránek Boží, který snímá hřích světa. Malba vznikla kolem roku 1510.

Obraz

V levém horním rohu jižní předsíně byl objeven a obnoven zbytek nástěnné malby, zobrazující smrt Panny Marie v obklopení apoštolů. I přes fragmentární dochování je zřejmé, že malba vznikla podle hojně rozšířených grafických předloh z německého prostředí, a to v době kolem roku 1510.

Obraz

Na západní stěně jižní předsíně byl objeven a obnoven zbytek nástěnné malby, zobrazující výjev, v němž archanděl Gabriel zvěstuje Panně Marii zprávu o tom, že se stane Bohorodičkou. Malba vznikla kolem roku 1510.

Socha

Z kostela pochází dochovaná postava v podživotní velikosti, zobrazující Pannu Marii na půlměsíci s dítětem Ježíš. Motiv ženy ve sluneční záři, stojící na měsíci je převzat z textu novozákonního Zjevení sv. Jana (Apokalypsa) a byl později interpretován jako postava nanebevzaté Panny Marie. Socha z lipového dřeva byla vytvořena v době po roce 1500 a dnes je uložena v Alšově jihočeské galerii.

Obraz

Pro zátoňský kostel byl pravděpodobně původně určen trojdílný votivní oltář z Hýrova (dnes Přední Výtoň) s ústředním výjevem uctívání trůnící Panny Marie s dítětem Ježíš, které trojici objednavatelů díla kyne pravou rukou. Jednou z klečících a modlících se postav je benediktinský mnich, a právě tento řád byl usazen v Zátoni. Od konce 15. století pak bylo zátoňské proboštství spojeno s poustevnou paulánů v dnešní Přední Výtoni, a tak se oltář mohl dostat tam a později do sbírek vyšebrodského kláštera. Dílo vytvořil po roce 1440 malíř působící v Českém Krumlově, sídelním městě Rožmberků a dnes je vystaveno ve stálé expozici středověkého umění Národní galerie v Praze.

Obraz

Z kostela pochází rozměrný trojdílný oltář, související s jeho zasvěcením. Ústřední, největší výjev ale zobrazuje ukřižování Krista i dvou lotrů s množstvím dalších postav pod nimi. Na připojených křídlech jsou odshora výjevy Kázání sv. Jana Křtitele, Křest Krista a dále Stětí sv. Jana Křtitele a Salomé s hlavou Křtitelovou před Herodem na trůnu. Dílo vytvořil mezi lety 1450 až 1460 malíř působící v Českém Krumlově, sídelním městě Rožmberků. Oltář byl ze zátoňského kostela získán na počátku 20. století pro sbírku Schwarzenbergů na krumlovském hradě a dnes je vystaven ve stálé expozici středověkého umění Národní galerie v Praze.

Obraz

Z kostela pocházejí dvě boční křídla z rozebraného menšího oltáře, která byla Schwarzenbergy přenesena do krumlovského zámku. Na vnějších stranách je zobrazena dvojice postav ze Zvěstování Panně Marii, jíž archanděl Gabriel přináší o tom, že se stane Bohorodičkou. Vnitřní strany pak zobrazují opět Pannu Marii, ale tentokrát již snášející bolest ze ztráty syna, jenž byl umučen nástroji, které prezentuje opět anděl. Křídla vznikla kolem roku 1500 a dnes jsou vystavena v Regionálním muzeu v Českém Krumlově.

Sklomalba

Z oken severní stěny kostela pocházejí raritně dochované sklomalby, přičemž jedna se svým motivem vztahuje přímo k zasvěcení stavby. Díky nápisu s datací lze na té druhé přesně určit osobnost Silvestra Pergera, jenž je zobrazen v modlitbě a utíká se pod ochranu sv. Ondřeje. Perger udělal kariéru v rožmberských službách a snad kvůli přátelství s tehdejším zátoňským farářem měl ke kostelu užší vztah. Sklomalby byly vytvořeny v roce 1517 a později byly Schwarzenbergy přeneseny na zámek Hluboká, kde jsou dnes z konzervátorských důvodů umístěny jejich kopie.

Události

1220

V určité právní souvislosti je jmenován farář Bohuslav ze Zátoně, což dokládá existenci kostela. Tehdy stál na jih od kostela i malý strážní hrad, který ale relativně brzy zaniknul.

1310

V listině papeže Klementa V. ze 13. prosince je v Zátoni uváděn menší klášter (též: proboštství) na majetku mateřského benediktinského kláštera sv. Jana Křtitele na Ostrově u Davle.

1358 – 1360

V krátkém období jsou v souvislosti se Zátoní jmenováni faráři či probošti Jan, Martin, jiný Jan a Mikuláš.

1383 – 1401

V krátkém období jsou v souvislosti se Zátoní jmenováni faráři či probošti Linhart, Bedřich, Pavel, Mikuláš a Jindřich.

1400

Ke staršímu románskému kněžišti byla přistavěna na severní straně sakristie.

1402 – 1407

V souvislosti se Zátoní je jako farář či probošt jmenován Mstislav, předtím i potom probošt ostrovského kláštera.

1407 – 1409

V souvislosti se Zátoní je jako farář či probošt jmenován Jan.

1409 – 1418

V souvislosti se Zátoní je jako farář či probošt jmenován Bohuslav.

1419 – 1420

Zátoňské proboštství nebylo husity zasaženo, a tak existuje záznam o odvodech úroků ostrovskému klášteru.

1449

V dochované listině o prodeji z 5. června je zmiňován zdejší probošt Jan zv. Bítovský.

1460

Jan z Rožmberka se stal jediným vlastníkem Zátoně.

1485 – 1491

Na místě staršího románského kněžiště bylo s částečným využitím staršího zdiva postaveno nové.

1491

Dle pravděpodobného výkladu listiny papeže Innocence VIII. ze 13. dubna byla zátoňská poustevna zrušena a sloučena s poustevnou v Hýrově/ Přední Výtoni.

1491

Letopočtem objeveným při posledním restaurování vnitřních omítek kostela v jednom z klenebních úseků závěru dnešního kněžiště je označen rok dokončení jeho výstavby a zaklenutí.

1512

Krumlovský měšťan Pavel Hoch odkázal peníze na stavbu kostela.

1517

Letopočet je uveden na jedné ze dvou vitrají, pocházejících ze zátoňského kostela. Ty nechal pro okna kostela v uvedeném roce vytvořit rožmberský úředník Silvester Perger, jenž se na jedné z vitrají nechal se svým erbem zobrazit ve věčné modlitbě pod svým patronem sv. Ondřejem.

kolem 1555

Zvonice získala novou střechu s krovem, jehož dřevo bylo dendrochronologicky datováno do přelomu let 1550/51.

1657

Letopočet se nachází v dolním rámu, obklopujícím freskovou výzdobu nad jižním portálem kostela a váže se nejpravděpodobněji k datu její obnovy.

1749

Vížka nad západním průčelím byla opatřena barokní cibulovou střechou s šindeli.

1822

Letopočet se nachází pod německým nápisem nad jižním portálem kostela. Nápis v překladu zní: Zde je dům Boží a brána nebes a jedná se o parafrázi na výrok ve starozákonní knize Genesis. V uvedeném roce došlo k opravě nápisu, případě stavebních částí kostela.

1840

Letopočet v horním rámu slunečních hodin na fasádě jižní předsíně oznamuje rok jejich vytvoření.

1889

Na západní emporu pořízeny neogotické varhany od Carla Schiffnera z Prahy.

1890

Vížka nad západním průčelím dostala současnou neogotickou podobu.

1928

Proběhla oprava kostela včetně střech. Došlo rovněž k restaurátorským zásahům na vybavení.

1976 – 1977

Proběhla generální oprava kostela.

1999

Archeologický výzkum před opravami přispěl k poznání nejstarších dějin stavby.

2003 – 2006

Proběhlo restaurování interiéru kostela, během něhož byly objeveny a obnoveny pozdně gotické nástěnné malby v kněžišti a fragment nápisu v lodi. Rovněž proběhla částečná sanace střech.

2007 – 2009

Proběhlo restaurování fasád kostela. V jeho průběhu byla obnovena pestrá barevnost některých stavebních článků i objevené nástěnné malby v jižní předsíni.

2011 – 2013

Proběhly rozsáhlé opravy střech kostela.Všechny od roku 1991 kontinuálně probíhající novodobé opravy stavby i postupné restaurování barokního vybavení organizuje a finančně podporuje Kruh podporovatelů kostela Stětí sv. Jana Křtitele v Zátoni, sestávající především z vysídlených rodin obce a sídlící v Bádensku-Württenbersku.

Um 1500 – nach 1510

Stavba lodě s jižní předsíní. Výtvarná koncepce zaklenutí lodě souvisí s dohledem tehdejšího představeného kamenického cechu na rožmberském panství Hannse Getzingera.

Osobnosti

Autor a seznam pramenů

Autor

Mag. Hynek Látal Ph.D.

Seznam pramenů

Mareš, František – Sedláček, Jan, Soupis památek historických a uměleckých v politickém okresu Krumlovském, Praha 1918.
Látal, Hynek, Pozdně gotické kostely v jižních Čechách 1480–1520, Umění LII, 2004, s. 136–151.
Lavička, Roman – Šimůnek, Robert, Venkovský kostel v pozdním středověku. Zátoň 1480–1520, Jihočeský sborník historický LXXVII – LXXVIII, 2008–2009, s. 85–132.
Vondrovský, Václav (ed.), Linecká stezka. Obchodní stezka mezi jižními Čechami a Podunajím, Lhenice – Netolice – Bad Leonfelden 2014.
Látal, Hynek, Laboratoře inovací. Centra a osobnosti klenebního umění střední Evropy 15. století, České Budějovice 2017.

Gotikstraße vždy po ruce – díky nové aplikaci

Objevte gotické skvosty regionu Mühlviertel a jižních Čech pohodlně přímo na svém smartphonu. Aplikace Gotikstraße vás zavede k nejkrásnějším kostelům, ukáže vám památky, gastronomická zařízení a ubytování ve vašem okolí a nabídne užitečné informace pro váš výlet.

Díky interaktivní mapě, navádění po trase a zajímavým informacím o pozadí se každá cesta po Gotikstraße stane nezapomenutelným zážitkem.

Tato funkce bude k dispozici od jara 2027!

Gotikstrasse-App

Objevte vše v okolí na první pohled!

Region nabízí spoustu věcí k vidění, ochutnání a užívání si. Projděte si doporučení a najděte vhodná místa pro váš pobyt.