Kdo přijíždí do Rainbachu, tomu okamžitě padne do oka farní kostel nacházející se na severovýchodním okraji obce. Mírně vyvýšená poloha mu umožňuje dominovat svému okolí neobvyklým areálem: K pozdně středověkému kostelu ze 14. a 15. století se na západní straně přimyká mohutná věž z téže doby, na jihovýchodní straně přístavba sakristie spolu s bývalou kostnicí z počátku 16. století, na severu rozšiřující stavba z let 1969/70. Trochu stranou stojí na jihozápadní straně kromě toho dvoupatrová hřbitovní kaple z 2. poloviny 14. století. Jaký nádherný pohled! Ale není to jen impozantní areál, který uvádí v úžas, ale také jeho dobře promyšlené provedení: Nad nápadně protáhlým půdorysem se tyčí nejstarší dochovaná dvoulodní sakrální stavba regionu Unteres (Dolní) Mühlviertel s polygonálním chórem navazujícím na východě a s neobyčejně jednoduchými křížovými žebrovými klenbami. Klenby v Rainbachu jsou jednoduché, ale v žádném případě nepostrádají určité kouzlo! Díky středovému napojení dvoulodí na chór došlo v úrovni kleneb ke konstrukčnímu problému, který byl vyřešen použitím tzv. trojitého žebrového svazku – systému žeber složeného ze tří žeber nad trojúhelníkovým půdorysem. Voilà: tak vznikl prvek poutající pozornost, který byl v lodi kostela využit hned dvakrát!
Zajímavosti:
Zajímavosti nadregionálního významu: Pod jižní přístavbou sakristie z počátku 16. století se na východní straně rýsuje dnes zazděný půlkruhový otvor, který kdysi umožňoval nahlédnutí do interiéru kostnice. Překvapivá je nejen jeho někdejší funkce, ale také detailně propracované provedení: Šikmo rýhované kruhové pruty zdobí čelní část oblouku způsobem, který lze najít také ve farních kostelech v Leopoldschlagu a Freistadtu.
Tipy:
Hned tři gotické zvony se skrývají uvnitř kostelní věže a pravidelně těší svými zvuky. Z pěti zvonů ve věži, které si je možné v rámci prohlídky dokonce prohlédnout, pocházejí hned tři z období gotiky! Největší z nich z roku 1498 musel být podle pověsti dokonce znehybněn, protože jeho zvuk byl tak jasný a silný, že přehlušoval zvonění ve Freistadtu vzdáleném šest kilometrů.
Farní kostel v Rainbachu stojí na návrší na severovýchodním okraji obce a dodnes ho obklopuje hřbitov. Kostel zmiňovaný poprvé v roce 1270 prodělal v průběhu své historie několik přestaveb a dnes se prezentuje jako pozdně gotická stavba s románskými částmi zdí a rozšířením severním směrem z let 1969-1970 podle návrhu architekta Antona Zemanna, díky kterému došlo i ke změně orientace celé stavby. Od té doby slouží zúžený chór s jedním klenebním polem postavený kolem roku 1330 s pětiosminovým závěrem a křížovou žebrovou klenbou jako křestní kaple, zatímco presbytář se nachází ve dvoulodním halovém podélném prostoru kostela ze 4. čtvrtiny 15. století s křížovou žebrovou klenbou. Také v případě vybavení interiéru se dnes jedná převážně o moderní zařízení (autory jsou mimo jiné Peter Dimmel a Margret Bilger). Vnější vzhled oproti tomu charakterizuje západní věž se dvěma úrovněmi z konce 15. století, přístavba sakristie v jižním rohu chóru spolu s kostnicí datovanou rokem 1503 a dvoupatrová kaple sv. Michaela jižně od kostela (kdysi pravděpodobně zasvěcená sv. Jakubovi) z 2. poloviny 15. století. V tomto duchu zůstal kostel dodnes gotický a je považován za nejstarší dvoulodní kostel v Dolním Mühlviertelu.
Loď kostela ze 4. čtvrtiny 15. století, která využila starší stavební součásti, je dvoulodní hala se čtyřmi klenebními poli s křížovými žebrovými klenbami a pozoruhodně řešenými trojpaprsky žeber na obou koncích prostoru. Pod pojmem trojpaprsek žeber se rozumí systém žeber sestávající ze tří žeber, který je utvářen nad trojúhelným půdorysem a v případě řešení v Rainbachu umožňuje rafinovaný přechod od dvoulodního půdorysu k centrálně situovanému triumfálnímu oblouku v ose navazujícího presbytáře, popř. k západní stěně. Zatímco části dvou konzolovitých osmibokých nástěnných přípor na východní stěně triumfálního oblouku začínají přímo nad dvakrát vyžlabeným lomeným triumfálním obloukem, před nímž jsou předsazena žebra trojpaprsků vedená směrem dolů a jsou nad jeho otvorem ve stejné výšce jako do špičky vybíhající konce přípor šikmo odsekána, ústí žebra trojpaprsků na západní stěně do polygonálních nástěnných přípor, které rámují vstup do navazující věže, který se nachází uprostřed. Příbuzná řešení s trojpaprsky se nacházejí také ve farním kostele v Leopoldschlagu. Žebra křížových kleneb jsou opět bez hlavic a jsou svedena do osmibokých středních pilířů popř. do polygonálních nástěnných přípor, které byly na severní straně dodatečně zkráceny a doplněny konzolami zakončenými směrem dolů do špičky. Důvodem je rozšíření kostela severním směrem, které bylo realizováno na základě návrhu architekta Antona Zemanna v letech 1969 až 1970 jako široká, nízká hala s dřevěnou střechou s úžlabím na dřevěných trámech a vedlo ke změně orientace celé stavby. Od té doby se presbytář nachází v lodi kostela. Nad celou šířkou lodi kostela se na západní straně táhne empora s kamenným kazetovým parapetem a podklenutím křížovou žebrovou klenbou, do níž je opět vepsán trojpaprsek. Přístup na emporu zajišťuje točité schodiště při severní stěně, k němuž vede bohatě profilovaný portál s osazením ve tvaru oslího hřbetu vedoucí dál na emporu. Z ní je opět přístup do věže již zmíněným portálem s lomeným obloukem uprostřed západní stěny. Přízemí věže je naproti tomu přístupné otvorem, který se rozkládá po celé šířce provedeného trojpaprsku. Vnější plášť stavby je členěn profilovanými soklovými a korunními římsami, přičemž posledně jmenované jsou po mírném nadzvednutí sedlové střechy v letech 1969–1970 odděleny od okapové hrany střechy úzkým pásem zdiva. Vertikální členění hmoty stavby dále vytvářejí obíhající opěrné pilíře a okna s dvojitou a trojitou kružbou různých výšek. Na jižní straně se dále nacházejí dva portálové otvory: zazděný, vyžlabený lomený portál z doby kolem roku 1460, který byl použit druhotně, a bohatě profilovaný portál s osazením ve tvaru oslího hřbetu v rámování s lomeným obloukem. Posledně jmenovaný má obnovenou nástěnnou malbu s výjevem Korunování Panny Marie v poli tympanonu. Severní stranu dnes výrazně charakterizuje především široká, nízká přístavba Antona Zemanna, která se vyznačuje bočními pásy oken. Západně od ní se dále nachází malá schodišťová věž s kuželovou střechou, v níž je umístěn přístup na emporu. Nad severní přístavbou jsou dvě kosočtverečná novodobá kružbová okna. Gotická loď kostela je zakončena sedlovou střechou, která bez přerušení přechází ve střechu presbytáře. Stejně jako u mnoha gotických kostelů v okolí Freistadtu i v tomto případě výzkum předpokládá možný podíl freistadtského mistra Mathese Klayndla.
V části lodi kostela přestavěné v letech 1969/70 na presbytář se dochoval krucifix z 1. čtvrtiny 16. století, který je dnes osazen na novodobém kříži a umístěn v centrální ose nového uspořádání na jižní stěně hlavní lodi.
Kněžiště
Na východní straně k lodi přiléhá výrazně zúžený, vysoký a štíhlý presbytář z doby kolem roku 1330, resp. z 1. třetiny 14. století. Má jedno klenební pole, pětiosminový závěr a je zaklenut křížovou žebrovou klenbou se svorníky s reliéfy květů. Žebra jsou bez hlavic a jsou svedena do vroubkovaných, příp. žlábkovaných nástěnných přípor. Pozoruhodný je nově rozšířený, bohatě profilovaný obdélný portál v jižní stěně. Vede do sakristie, která se nachází za ním, a je datován do doby kolem roku 1520. Ve 4. čtvrtině 15. století pak došlo k úpravě oken s dvojitou a trojitou kružbou, která se dochovala dodnes. Mezi okny s kružbou se nacházejí opěrné pilíře. Vnější plášť stavby je dál členěn profilovanými soklovými a korunními římsami. Stavba je nahoře zakončena sedlovou střechou, která jednotně probíhá nad presbytářem i lodí a nad polygonálním závěrem je zakončena valbovou střechou. Za zmínku kromě toho stojí, že v průběhu archeologických vykopávek v roce 1969 byla nalezena západní a východní stěna románského věžovitého předchůdce kostela v oblasti dnešního chóru. Tato stavba pochází pravděpodobně ze 13. století a vzhledem k mohutným základům a doloženému umístění sloupů lze usuzovat na věžovitou stavbu.
V jižním rohu chóru se nachází jednopatrová přístavba sakristie z raného 16. století. V interiéru je zaklenut křížovou klenbou a osvětlen dvěma bohatě profilovanými obdélnými okny, jejichž horní část tvoří oslí hřbet s motivem připomínajícím závěs. Jak provedení okenních rámů, tak okapová římsa zdobená krouceným prutem (provazcem) odkazují svým stylem do období kolem let 1510–1520. Lomený portál je novodobý. Na východní straně pod sakristií se kromě toho dochoval prostor dříve využívaný jako kostnice, který původně vykazoval dnes už téměř nezřetelný nápis „1506“. Tato stavební část se nachází z poloviny pod úrovní terénu a je otevřena do areálu hřbitova širokým kruhovým obloukem zdobeným provazcem. Interiér je zaklenut valenou klenbou.
Uprostřed západního průčelí se nachází masivní mohutná dvouetážová věžová stavba s úzkými obdélnými otvory, obdélnými sdruženými okny v nejvyšším zvonovém patře a sedlovou střechou doplněnou po obou stranách trojúhelníkovými vikýři a zakončenou kamenným křížem. Byla postavena pravděpodobně v 1. polovině 14. století, přičemž ve 4. čtvrtině 15. století došlo k jejímu zvýšení. Tato přestavba byla dokončena v roce 1498. Zatímco přízemí věže je zaklenuto valenou klenbou, mělo horní podlaží původně křížovou žebrovou klenbu, z níž se dochovaly náběhy žeber.
V kostelní věži se dochovaly tři pozdně gotické zvony s nápisy v gotické majuskule. Jeden z nich je Velký zvon (také Mariánský zvon) z roku 1498 o průměru 124 cm. Má na sobě v reliéfním obrazu gotický nápis v majuskule spolu s datací: „Ex ordinacioe dñi Leonardi Loder decani in Freinstat et plebani in Rainpach feta e (st) h(aec) campana ISH (= I H S Namen Jesu?) Maria Anna A D 1498. (Z pověření pana L. Lodera, děkana ve Freistadtu a faráže v Rainbachu, byl tento zvon ulit v roce 1498.)“. Znak „§“ tu má funkci oddělení slov. Reliéfní obraz zobrazuje Pannu Marii v mandorle s korunou a Ježíškem v levé ruce. Druhý reliéfní obraz znázorňuje sv. Annu Samotřetí. Pod ním se táhne jemný liliový vlys. Na korunových obloucích jsou navíc vyobrazeny mužské tváře s kníry. Podle pověsti měl zvon jasným zvukem překonávat zvonění z 6 kilometrů vzdáleného Freistadtu, a proto musel být přibit hřeby. Uvnitř zvonu se skutečně dochovalo několik zatlučených hřebů. Zvon musel být 15.10.1916 odevzdán spolu se Středním zvonem, ale díky zásahu Floriana Oberchristla se 17.11.1916 vrátil zpět do kostela.
Zvony
V kostelní věži se dochovaly tři pozdně gotické zvony s nápisy v gotické majuskule. Jeden z nich je Střední zvon (také Zvon míru) o průměru 94 cm. Má nápis v gotické majuskule včetně datace: „+ O rex glorie veni cum pace. Lucas. Marcus. Matheus // Johannes“. Podélný, gotický tvar odkazuje na jeho vysoké stáří, pročež je zvon datován do období kolem roku 1400. Zvon musel být 15.10.1916 odevzdán spolu s Velkým zvonem, ale díky zásahu Floriana Oberchristla se 17.11.1916 vrátil zpět do kostela.
Zvony
V kostelní věži se dochovaly tři pozdně gotické zvony s nápisy v gotické majuskule. Jeden z nich je Zvon za duše zemřelých z roku 1525 o průměru 70 cm. Má nápis v gotické majuskule včetně datace: „lesus Nasarenus rex iudeorum MCCCCCXXV (1525)“, přičemž písmena „N“ jsou zobrazena obráceně. Zvony mají podélný tvar a žádné ozdoby.
Kaple
Jižně od farního kostela se dochovala v areálu hřbitova dvoupatrová kaple z 2. poloviny 14. století. Stavba, která byla s největší pravděpodobností původně zasvěcena sv. Jakubovi, je od roku 1726 zasvěcena archandělu Michaelovi a v roce 1786 byla dočasně sekularizována. Zatímco se ve spodním podlaží nachází nepřístupná kostnice, má horní patro podobu kaple o jednom klenebním poli se strmou sedlovou střechou a pětiosminovým závěrem na východní straně. Na vnějším plášti je členění žlábkovanými soklovými a okapovými římsami, dvěma lancetovými kružbovými okny z doby výstavby na jižní straně a oknem s dvojitou kružbou z konce 15. století na východní straně. Interiér představuje úzký prostor s křížovými žebrovými klenbami, které spočívají na polygonálních příporách členěných patkami příp. na hranolovitých konzolách. Svorníky na sobě mají novodobé malby. Dvakrát vyžlabený lomený triumfální oblouk rozděluje polygon západního klenebního pole kaple. V jihovýchodní stěně se navíc nachází štítově završená sanktuářová popř. paramentová nika s novodobou dekorativní malbou, která pravděpodobně vznikla společně s výmalbou svorníků klenby v rámci restaurátorských prací v letech 1969–1970. Konsekrační kříže z doby výstavby, které popsal Benno Ulm, už dnes bohužel nejsou viditelné ani jinak zjistitelné.
Události
1270
V listinách doložená výstavba předchůdce dnešní stavby nalezené při vykopávkách v roce 1969 na místě dnešního chóru.
kolem 1301 – kolem 1334
Stavba chóru v 1. třetině 14. století.
kolem 1301 – kolem 1350
Pravděpodobná stavba věže v 1. polovině (?) 14. století.
1335
Listinná písemná zmínka o farnosti. K založení farnosti došlo pravděpodobně na konci 13. století.
1351 – 1400
Stavba dvouposchoďové kaple na hřbitově (dnešní kaple sv. Michaela, původně pravděpodobně zasvěcená sv. Jakubovi).
kolem 1476 – kolem 1500
Změna chórových oken ve 4. čtvrtině 15. století, rozšíření lodi kostela při využití starších stavebních součástí a zvýšení věže.
1498
Dokončení zvýšení věže.
kolem 1500
Zřízení západní empory.
kolem 1506
Zřízení kostnice pod sakristií.
1506
Zničený původní stavební nápis na kostnici pod sakristií.
kolem 1510 – kolem 1520
Pravděpodobné zřízení sakristie.
1737
Pořízení barokního hlavního oltáře, autorem byl sochař Johann F. Robart.
1786
Dočasná sekularizace kaple sv. Michaela na hřbitově.
1879
Restaurování.
1885
Restaurování interiéru.
1916
Odevzdání Velkého a Středního zvonu 15.10.1916. Vrácení díky zásahu Floriana Oberchristla 17.11.1916.
1969 – 1970
Rozšíření kostela severním směrem podle návrhu architekta Antona Zemanna.
1969 – 1970
Restaurování kaple sv. Michaela.
1969
Archeologické vykopávky v oblasti chóru (stavba předchůdce kostela).
1969 – 1970
Instalace abstraktních oken v severní přístavbě podle návrhu Rudolfa Kolbitsche.
1970
Restaurování interiéru.
1989
Restaurování interiéru.
1989
Pořízení varhan, autorem je Paolo Zciresa z Bolzana.
1999
Restaurování exteriéru.
2021
Sanace věže.
2021
Doplnění historického souboru zvonů o dva nové zvony (zvon sv. Floriana a sv. Barbory a Notburgy) v průběhu sanace věže od umělkyň Christine a Irene Hohenbüchler.
Osobnosti
Mathes Klayndl ? (freistadtský stavitel); Margret Bilger (umělkyně/řemeslnice); Peter Dimmel (umělec/řemeslník); Rudolf Kolbitsch (návrh); Johann F. Robart (sochař); Paolo Zciresa (varhanář); Anton Zemann (architekt/stavitel)
Autor a seznam pramenů
Autor
Drin. Sophie Morawitz
Seznam pramenů
Dehio-Handbuch, Oberösterreich, Bd. 1: Mühlviertel, bearb. von Peter Adam/Beate Auer/Susanne Bachner/Brigitta Fragner/Ulrike Knall-Brskovsky/Anna Piuk/Franz Peter Wanek/Monika Wiltschnigg, Horn/Wien 2003, S. 641-643
Benno Ulm, Die Stilentfaltung in der Architektur der gotischen Landkirchen in den Bezirken Freistadt und Perg in Oberösterreich, Disseration Universität Wien, Wien, 1953, S. 49
Benno Ulm, Das Mühlviertel. Seine Kunstwerke, historischen Lebens- und Siedlungsformen, Salzburg 1971, S. 171-172
Fritz Fellner, Erlebnis Mühlviertler Gotikstraße, Freistadt/Unterweißenbach 1998, S. 11-12
Florian Oberchristl, Glockenkunde der Diözese Linz, Linz 1941, S. 448
Martina Gelsinger/Andreas Kalteis/Hubert Nitsch (Hg.), Kunst und Kirche. Stachel und Trost. Katholische Kirche Oberösterreich Künstlerische Gestaltungen 2017-2022, Linz 2022, S. 75.
Gotikstraße vždy po ruce – díky nové aplikaci
Objevte gotické skvosty regionu Mühlviertel a jižních Čech pohodlně přímo na svém smartphonu. Aplikace Gotikstraße vás zavede k nejkrásnějším kostelům, ukáže vám památky, gastronomická zařízení a ubytování ve vašem okolí a nabídne užitečné informace pro váš výlet.
Díky interaktivní mapě, navádění po trase a zajímavým informacím o pozadí se každá cesta po Gotikstraße stane nezapomenutelným zážitkem.
Tato funkce bude k dispozici od jara 2027!
Objevte vše v okolí na první pohled!
Region nabízí spoustu věcí k vidění, ochutnání a užívání si. Projděte si doporučení a najděte vhodná místa pro váš pobyt.