Do hlavního obsahu Do zápatí
„Areál, který šest století dýchal rytmem klášterního života”

Bývalý klášter minoritů a klarisek

38101 Ceský Krumlov

O kostelu

Ve stínu krumlovského zámku se ukrývá jeden z nejkrásnějších sakrálních pokladů Českého Krumlova – rozsáhlý areál klášterů minoritů a klarisek.
V roce 1350 se Kateřina z Rožmberka rozhodla darovat městu něco mimořádného – klášterní komplex pro tři řeholní komunity. Za pouhých 33 let poté vyrostl architektonický klenot, který až do 20. století dýchal rytmem modliteb minoritů, klarisek a bekyň.
Srdcem areálu je křížová chodba, kterou zalévá světlo z bohatě zdobených gotických oken s rozmanitými kružbami. V prostorách chodby září monumentální dřevořezba Krista na kříži z roku 1520 a socha klečícího sv. Františka z Assisi.
Klášterní kostel ukrývá fragmenty gotických maleb se scénami ze života svatých. Zajímavostí jsou také dvě podobné sochy Madony. Kopie Madony z Hallstattu zde představuje slavnou Madonu krumlovskou, jejíž originál z roku 1400 dnes vlastní vídeňské muzeum.
Po nedávné rekonstrukci nabízí rozlehlý areál jedinečnou kombinaci gotické architektury a vzácných uměleckých děl. Tento historický komplex můžete objevovat ve všech jeho detailech a vychutnat si atmosféru místa, které vás okamžitě přenese do středověku.

Zajímavosti:

V současné expozici uměleckých děl ze sbírek Rytířského řádu Křížovníků s červenou hvězdou, která pocházejí z objektů bývalých klášterů minoritů a klarisek se vedle v databázi podrobněji popsaných děl nachází také kopie madony z Hallstattu. Originál sochy byl vytvořen v Salzburgu kolem roku 1400 a dnes je vystaven ve stálé expozici Národní galerie v Praze. Kopie této rakouské madony sem byla umístěn proto, že je svou podobou velmi blízká slavné Madoně krumlovské. Ta byla vytvořena také kolem roku 1400 a od počátku 20. století je její opukový originál jedním z nejvýznamnějších exponátů Uměleckohistorického muzea ve Vídni. Ačkoliv byla Madona krumlovská nalezena před první světovou válkou v jednom z krumlovských domků na předměstí Plešivec, musela pocházet z některé místní církevní instituce. Je velmi pravděpodobné, že krásnou madonu do svého kláštera pořídily kolem roku 1400 právě krumlovské klarisky, protože na konci 18. století archivní prameny zde jednu zvláště uctívanou kamennou sochu Panny Marie zmiňují.

Kontakt

klášter minoritů, klarisek a bekyň
Český Krumlov - Latrán
38101 Ceský Krumlov

Otevírací doba

I.II.III. – čt-ne 10:30 – 16:30; IV. V. – út.-ne 10.30-18.00; VI. VII.VIII. IX. Po-ne 10.30.-18.00.;X. út-ne 10.30 – 18.00.; XI. XII. Út-ne 10:30 – 16:30

Vědecká dokumentace

Virtuální zážitek


Stavební součásti a vybavení

Celek stavby

Rozsáhlý areál tří konventů tvoří s těsně sousedícím areálem pivovaru většinu zástavby prostoru mezi meandrem řeky Vltavy a vyvýšeným zámkem. Část města pod zámkem, která se rozvíjela v závislosti na něm, bývala označována jako latrán, což dalo dnešní souhrnný název i tomuto prostoru a bývalého Nového Města. Do klášterního areálu lze vstoupit typicky směrem z ulice Latrán uzavíratelnou branou. Návštěvník se ocitne v zahradě přímo před budovami kláštera minoritů, tedy řeholního řádu menších (ve smyslu pokorných) bratří, který byl založen na samém počátku 13. století sv. Františkem z Assisi v Itálii. K budovám minoritského kláštera náleží věž na pravé straně od vstupu, dále navazující křídlo křížové chodby a kostel s barokní fasádou. Ten ale sloužil všem třem zde původně sídlícím řeholním komunitám. Vedle minoritů to byla jejich až na konci 13. století ustanovená odnož chudých sester sv. Kláry, zkráceně klarisek. Jejich konvent se nachází nalevo od vstupu do kostela a jeho centrum tvoří rovněž křížová chodba. Napravo od věže se nakonec rozkládá třetí křížová chodba s navazujícími budovami komunity zbožných žen (zv. bekyně), které ale neskládaly řeholní sliby.

Věž

Nízká zvonice na jihozápadním průčelí minoritského kláštera je středověkého původu, dnešní podobu získala až na počátku 17. století. V přízemí jižní zdi se nachází vchod s pozdně gotickým nadpražím sedlového ostění s přetínavými pruty, které sem ale mohlo být přeneseno při některé z pozdějších přestaveb.

Křížová chodba

Z celého areálu je architektonicky nejpozoruhodnější křížová chodba minoritského kláštera, sloužící dnes jako muzejní expozice se vstupem ze zahrady. Má obdélný půdorys a na východní straně je k ní připojena kaple sv. Wolfganga. Ramena křížové chodby jsou z rajského dvora bohatě osvětlena mnoha troj- či čtyřdílnými okny s rozmanitými kružbami ve vrcholu. Uprostřed rajského dvora byla v letech 1687–1688 postavena kaple Panny Marie Einsiedelnské (švýcarský kult), jejíž pogotické zaklenutí vzdáleně navázalo na pozdně gotické síťové klenby ramen křížové chodby.

Severní křídlo

Severní křídlo křížové chodby je koncipováno nezvykle jako dvoulodí, rozdělené čtyřmi sloupy s výrazně plasticky točitými, kamenicky zpracovanými dříky. Kombinace dvoulodní dispozice a ojedinělé kamenické výzdoby dělících sloupů naznačuje, že se jednalo o prostor s výjimečnou funkcí.
Pravděpodobně sloužilo pro pravidelná i mimořádná shromáždění mnišské komunity s nejrůznějším obsahem. Dvojlodní severní křídlo dnes slouží jako výstavní prostor pro středověká i barokní umělecká díla z vybavení kláštera.

Kaple

Asi uprostřed východního křídla křížové chodby se nachází barokní portál do kaple sv. Wolfganga, která sloužila také jako kapitulní síň minoritů a od počátku 16. století dokonce jako kaple krumlovského cechu hrnčířů. Na konci 15. století do dnešních rozměrů zvýšený prostor má křížovou klenbou zaklenuté shromaždiště a pětiboce uzavřené kněžiště. To je uzavřeno křížovou klenbou s vloženým tvarem písmene Y, která vyrůstá ze štíhlých válcových přípor. Shromaždiště je osvětleno dvěma okny od východu, dříve bylo ještě z jižní strany osvětleno později zazděným vysokým trojdílným oknem s trojlistými kružbami ve vrcholu. Po bocích vítězného oblouku jsou umístěny dvě výrazné pozdně gotické konzoly pro sochy. V kněžišti byl při poslední rekonstrukci objeven výklenek pro možnost posazení se během bohoslužby, tzv. sedile. Kaple je vymalována dvěma vrstvami nástěnných maleb, na klenbách dominují pozdně barokní výjevy z ruky Jana Václava Tschöppera z roku 1781, na stěnách pak nově objevené pozdně středověké malby různých motivů.

Krov

Většina krovů nad budovami klášterního areálu je dochována ze středověkého období, asi nejstarším je ten nad sakristií kostela ze dřeva pokáceného v roce 1379. Ostatní pak pocházejí z doby obnovy kláštera po husitských válkách, tedy od poloviny padesátých do poloviny devadesátých let 15. století. Většími doplňky a opravami pak krovy prošly přibližně od šedesátých let 17. století.

Oltářní mensa

Skryta pod barokním nástavcem jižního bočního oltáře kostela se unikátně dochovala původní kamenná oltářní menza se slepou panelací lomených arkád s vloženými nosy. Menza pochází z doby výstavby kostela krátce po polovině 14. století. Také v kněžišti kaple sv. Wolfganga se dochovala původní oltářní menza.

Socha

V jednom z barokních oltářů při severní zdi kostela Božího Těla je v ústředním výklenku umístěno gotické sousoší Piety. Jedná se o motiv truchlení Panny Marie nad mrtvým synem, sňatým z kříže. Původní vyznění sousoší bylo mnohem syrovější, Mariina tvář totiž byla později upravena a získala jemnější vzhled a výraz. Sousoší je datováno do doby kolem roku 1360.

Socha

V roce 1950 se z kláštera do Národní galerie dostalo dřevěné sousoší stojící Panny Marie s dítětem Ježíš. Na základě formálních znaků je jeho vznikl kladen do doby po roce 1400.

Socha

V expozici českokrumlovského Regionálního muzea je vystaveno sousoší menší opukové Piety, která pravděpodobně pochází z kláštera minoritů či klarisek. Bylo vytvořeno těsně před husitskými válkami, v letech 1410–1420 a během nich poničeno. Po uklidnění poměrů pak bylo sousoší opraveno doplněním Kristových nohou ve dřevě a dále sloužilo k uctívání a rozjímání.

Socha

V expozici českokrumlovského Regionálního muzea je vystaveno rovněž sousoší drobné Piety z neobvyklého materiálu ořechového dřeva. Také její formální znaky se vymykají domácí sochařské tradici, takže se pravděpodobně jedná o dílo dovezené z frankoflámské oblasti (dnešní Belgie a severní Francie). Pieta byla do krumlovského kláštera pořízena asi těsně po husitských válkách, možná na počátku třicátých let 15. století.

Socha

Ve stálé expozici Alšovy jihočeské galerie je vystavena Pieta z Všeměřic, v životní velikosti provedené sousoší Panny Marie s tělem z kříže sňatého Krista. Dílo bylo objeveno roku 1951 v dnes již zbořené polní kapličce u osady Všeměřice (něm. Schömersdorf) blízko Rychnova nad Malší nedaleko hranic s Rakouskem. Sousoší bylo velmi pravděpodobně původně určeno pro klášter klarisek v Českém Krumlově a do odlehlé pohraniční oblasti se dostalo nejspíše během 17. či 18. století. Sousoší vyřezala zřejmě dílna sídlící v Bavorsku přibližně v rozmezí let 1425–1435.

Socha

V českokrumlovském Regionálním muzeu je uložena mírně podživotní dřevořezba Krista na kříži, původně možná pocházející z křížové chodby kláštera klarisek. Socha byla do kláštera pořízena asi těsně po husitských válkách, možná na počátku třicátých let 15. století.

Socha

Po skončení nedávné rekonstrukce celého areálu byla z českokrumlovského regionálního muzea do výklenku zazděného středního okna kněžiště kaple sv. Wolfganga navrácena monumentální dřevěná socha tohoto světce. Kult řezenského biskupa se začal masivně rozvíjet mezi venkovským obyvatelstvem kolem poloviny 15. století, čehož projevem bylo například lidové uctívání jeho údajných stop v kameni v lese u Kladenského Rovného nedaleko Kájova. V krumlovské kapli je světec, jenž usiloval například o přísnou reformu klášterů a zasloužil se o zřízení pražského biskupství, zobrazen jako trůnící. V pravé ruce původně držel biskupskou berlu, v levé drží velký model kostela. Ten měl podle legendy vystavět na místě, kam dopadla sekera, kterou během svého poustevnictví shodil z hory Falkenstein nad rakouským jezerem Abersee. Tamní kostel je dodnes jedním z hlavních center kultu světce. Socha byla vyřezána asi mezi lety 1450–1460 a původně byla opatřena barevnou povrchovou úpravou.

Socha

V expozici soch v severním křídle křížové chodby je vystavena pozoruhodná dřevořezba klečícího sv. Františka z Assisi, zakladatele řádu minoritů. Ve světcově životopise se objevuje zážitek z roku 1224 na Alvernské hoře, při němž se Františkovi zjevil ukřižovaný Kristus a světec na svém těle zaznamenal všechny jeho rány, tedy na rukou, nohou i v boku. Ze sousoší, které bylo zřejmě původně určeno do oltářního nástavce, se dochovala jen Františkova postava, datovaná do doby kolem roku 1515.

Socha

Na severní stěně severního křídla křížové chodby je instalována monumentální působivá dřevořezba Krista na kříži z doby kolem roku 1520.

Obraz

V roce 2015 byly v kostele Božího Těla, který má dnes raně barokní podobu, objeveny fragmenty gotických nástěnných maleb. Nacházejí se ve vyvýšené poloze, v lunetách raně barokních kleneb na severní stěně, kde před nimi bývala empora klarisek. K nim se ve vrcholu západní lunety váže scéna, v níž sv. František velkými nůžkami stříhá vlasy sv. Kláře (rituální úkon postřižin), která se rozhodla svůj život zasvětit Bohu. Vedle neurčitelné postavy se napravo nachází fragmentárně dochovaná scéna mučení sv. Erasma vytahováním jeho střev na rumpál. Ve spodní části je nalevo hůře zachovaná vzácně se vyskytující scéna z legendy o sv. Eustachovi, zobrazující únos jeho dvou synů vlkem a lvem. Napravo od Eustacha se nachází mnohafigurová scéna Smrti sv. Alexia, římského světce, o jehož tělo se přišel postarat papež s kardinály (na výjevu vlevo). V nejspodnějším pásu je zleva vedle jezdecké postavy vyobrazeno Umučení deseti tisíc rytířů. V dalším je sv. Anna Samotřetí, tedy Anna jako babička a Marie jako matka dítěte Ježíš. Následují světci, jejichž určení nemůže být jednoznačné.
Fragmenty maleb východní lunety jsou z velké části zakryté barokním oltářem a zobrazují těžko určitelné světce. Ve spodním pásu lze zleva rozeznat jen sv. Jiří na koni zabíjejícího draka a slavnou mystičku z královského rodu sv. Brigitu Švédskou jako poutnici.
Vznik maleb lze datovat pouze velmi přibližně, a to nejdříve asi od let 1430–1440.

Obraz

Vedle několika fragmentů v ambitu je druhým významným prostorem s dochovanými nástěnnými malbami bývalá kapitulní síň, vysvěcená roku 1491 na kapli sv. Wolfganga. Z doby kolem a po roce 1500 pocházejí také malby na stěnách, které bylo možné restaurovat a prezentovat je společně s pozdně barokními freskami na klenbách.
Na jižní stěně kněžiště se nachází fragment výjevu Klanění tří králů krátce po Ježíšově narození. Výrazná je především postava krále Baltazara, jenž pravou rukou ukazuje vzhůru ke hvězdě, která krále k dítěti přivedla. Na protilehlé severní stěně kněžiště se dochoval mnohafigurový výjev pokojné smrti Panny Marie při poslední modlitbě a v obklopení apoštolů. Po stranách vítězného oblouku se za kamennými konzolami pro sochy směrem k bývalým bočním oltářům obracejí dvě světecké postavy. Na levé, severní straně, se možná jedná o jednoho z františkánských světců, sv. Ludvíka z Toulouse. Na pravé straně je možná vyobrazena sv. Dorota. Severní stěna kaple je většinou pokryta výjevem Krista na hoře Olivetské, přičemž nejzajímavější jeho částí je pohled na město Jeruzalém v pozadí. Nad tímto výjevem je na mnoha řádkách fragmentárně dochovaný nápis, dosud neidentifikovaný. Jižní stěnu kaple vedle zazděného okna vyplňuje monumentální malba patrona poutníků sv. Kryštofa, nesoucího dítě Ježíš. Na západní stěně se nalevo od vstupu do kaple dochoval výjev Stigmatizace sv. Františka s důležitým prvkem serafa, přinášejícího ve světcově vidění ukřižovaného Krista. Napravo od vstupu se dochoval fragment postavy sv. Barbory s typickým atributem věže. Na západní stěně nad emporou se dochovaly postavy lučištníků, kteří typicky náleží do výjevu umučení patrona hrnčířů sv. Šebestiána, zda zakrytého vrstvou pozdně barokních fresek.

Události

1350

Dne 1. května Kateřina z Rožmberka, vdova po Petrovi I. z Rožmberka, a její čtyři synové Petr, Jošt, Oldřich a Jan realizovali po vladařově smrti (†1347) záměr založit klášter minoritů a klarisek, a rozvíjet tak předtím o Latrán jím rozšířené město.

1350 – 1383

Probíhala rychlá výstavba celého areálu všech tří konventů. Kostel měl zaklenuté kněžiště a loď zakrytou trámovým stropem. Křížové chodby konventů minoritů a klarisek byly rovněž kryty trámovými stropy.

1357

Do prvních funkčních budov byli uvedeni minorité. Prvním kvardiánem (představeným) byl Alexius.

1357

Sestra bratří zakladatelů Matylda věnovala klášteru finanční obnos.

1358

Dne 6. dubna papež Innocenc VI. vydal v Avignonu dvě listiny, v nichž bratrům z Rožmberka povolil založit klášter minoritů a klarisek.

1358

Pravděpodobně 31. května tohoto roku byl klášter vysvěcen sarajevským biskupem z řádu minoritů Albertem.

1359

V únoru udělil papež odpustky těm, kdo navštíví klášterní kostel.

1361

Dne 27. května o svátku Božího těla, jemuž byl vedle Panny Marie klášter předtím zasvěcen, vstoupily do zřejmě právě dokončené části areálu klarisky, jejichž abatyše přišla z Opavy. Akt proběhl v rámci formálního shromáždění (provinciální kapituly) zástupců minoritských konventů.

1362

Až dne 24. dubna vydali bratři z Rožmberka zakládací listinu obou klášterů, v níž jejich provoz zajistili výnosy z mnoha vesnic a hospodářských dvorů.

1364

Do kláštera vstoupila Markéta, vdova po Jindřichovi II. z Hradce (†1362), a klášteru věnovala svůj velký vdovský majetek.

1369 – 1380

Dcera Markéty z Hradce Anna byla druhou abatyší kláštera.

1375

Sestra bratří zakladatelů a vdova po Jindřichovi z Lipé (†1363) Anna odkázala finanční obnos na stavbu kláštera minoritů a dne 17. října vydala listinu, jíž po své smrti odkázala svůj dům pro život komunity zbožných laických žen.

1389

Jeden ze zakladatelů, Jan z Rožmberka, věnoval finanční obnos na dostavbu budov kláštera.

1401

Papež Bonifác IX. vydal v lednu listinu, jíž udělil všem, kdo se účastní slavnosti Ukazování svatých ostatků a uctí relikvie sv. Kříže a Kristovy trnové koruny, navštíví klášterní kostel a poskytnou pomoc při jeho stavbě, tytéž odpustky, jaké dostávají poutníci k Božímu hrobu v Jeruzalémě. Z klášterního areálu se tak stalo atraktivní poutnické centrum mezinárodního významu.

1420 – 1430

Není zcela jasné, jak citelně byl klášter poškozen během husitských válek. Z roku 1420 ale pochází zpráva o přípravě vypálení a poboření kláštera, přičemž klarisky se údajně na krátkou dobu raději uchýlily do hornorakouského Freistadtu (Cáhlova).

1455 – 1495

Dendrochronologickými průzkumy krovů jsou doloženy stavební aktivity v areálu.

1458

Bývalý rožmberský písař a krumlovský měšťan Jan Ritschauer pořídil pro klášter klarisek dva kusy liturgického vybavení se svým znakem a prosil mimo jiné o jeho stavební obnovu.

1464 – 1502

Představenou kláštera klarisek byla abatyše Uršula.

1479 – 1509

O stavební obnovu se velkou měrou zasloužil tehdejší kvardián Václav, zvaný Valda Julius. Byl iniciátorem přestavby kaple sv. Wolfganga a významnou měrou rozšířil klášterní knihovnu.

1490 – 1515

Probíhaly obnova, přestavba a zaklenutí křížové chodby konventu minoritů. Na obnově se podílel i kameník Michael Rubik.

1491

Dne 19. dubna odkázal Matěj z Veveří finanční obnos na stavbu křížové chodby konventu minoritů.

1491

Dne 16. září byla kamínským biskupem Benediktem z Valdštejna vysvěcena kaple sv. Wolfganga.

1492

V klášteře klarisek působilo celkem osmnáct řeholnic, takže patřil mezi nejsilněji obsazené v Čechách.

1502 – 1521

Představenou kláštera klarisek byla urozená Brigita z moravského Bítova.

1512

Krumlovský měšťan Pavel Hoch odkázal klášteru klarisek finanční obnos.

1520

Klášter klarisek vyhořel.

1521

Zámečník Vavřinec Holý odkázal finanční obnos na případné zaklenutí kostela.

1526

Markéta Chromá odkázala klášteru klarisek finanční obnos.

1560 – 1566

Konvent minoritů vyhořel a byl zřejmě stavebně poškozen.

1605

Existuje zpráva o svěcení kostela a kláštera, jeho bližší okolnosti nejsou známy.

1639

Konvent minoritů byl rozsáhle opravován po požáru na počátku třicetileté války.

1649

Loď klášterního kostela, od středověku krytá pouze trámovým stropem, byla zaklenuta a byla zvětšena její okna. Kostel byl propojen s jednou lodí severního křídla křížové chodby.

1669 – 1670

Jan Kristián z Eggenbergu nechal kostel dále zvětšit směrem na západ a opatřit současnou fasádou.

1681

V rámci barokizace klášterního kostela byla gotické kněžiště nahrazeno jeho současnou pravoúhlou podobou. Zároveň byl pořízen nový hlavní oltář.

1687 – 1688

Kněžna Marie Ernestina z Eggenbergu nechala v rajské zahradě minoritského kláštera postavit kapli Panny Marie Einsiedelnské.

1724 – 1725

V těchto letech byla nad klášterním kostelem opravována střecha.

1738 – 1744

Klášter klarisek byl delší dobu stavebně upravován.

1781

Malíř Jan Václav Tschöpper nově opatřil kapli sv. Wolfganga freskami, většinou s obrazy ze života světce.

1782

Klášter klarisek byl zrušen v rámci reforem císaře Josefa II. a všech tehdejších dvacet řeholnic muselo během několika měsíců klášter opustit. Objekty pak sloužily hospodářským a vojenským účelům.

1832 – 1833

Proběhla generální oprava bývalého konventu klarisek, aby mohly být prostory využity pro ubytování schwarzenberských aktivních i penzionovaných úředníků. Jejich rodiny zde bydlely až do padesátých let 20. století.

1887

Proběhla oprava oken v minoritské křížové chodbě.

1893

Kostel byl opatřen novou terazzovou podlahou.

1937 – 1938

Proběhla generální oprava bývalého konventu klarisek.

1945 – 1949

Skupinka mnichů se pokusila obnovit fungování kláštera minoritů přerušené válkou.

1950

Minoritský klášter byl zrušen a jeho objekty sloužily jako sklady.

2014 – 2015

Budovy bývalých klášterů minoritů a klarisek prošly generální rekonstrukcí. Areál bývalého kláštera klarisek je dnes v majetku města Český Krumlov a objekt kláštera minoritů je ve vlastnictví Rytířského řádu Křížovníků s červenou hvězdou. V objektech sídlí městská příspěvková organizace Kláštery Český Krumlov a Střední umělecko-průmyslová škola sv. Anežky České.

Osobnosti

Autor a seznam pramenů

Autor

Mag. Hynek Látal Ph.D.

Seznam pramenů

Lavička, Roman, Pozdně gotické kostely na rožmberském panství, České Budějovice 2013.
Rywiková, Daniela (ed.), Klášter minoritů a klarisek v Českém Krumlově. Umění, zbožnost, architektura, České Budějovice 2015.
Mareš, František – Sedláček, Jan, Soupis památek historických a uměleckých v politickém okresu českokrumlovském. Díl II. Město Český Krumlov. Svazek 1, Praha 2017.
Faktor, Ondřej – Pavelec, Petr, Středověké nástěnné malby na jihu Čech I. Českobudějovicko, Českokrumlovsko, Prachaticko, České Budějovice 2025.

Gotikstraße vždy po ruce – díky nové aplikaci

Objevte gotické skvosty regionu Mühlviertel a jižních Čech pohodlně přímo na svém smartphonu. Aplikace Gotikstraße vás zavede k nejkrásnějším kostelům, ukáže vám památky, gastronomická zařízení a ubytování ve vašem okolí a nabídne užitečné informace pro váš výlet.

Díky interaktivní mapě, navádění po trase a zajímavým informacím o pozadí se každá cesta po Gotikstraße stane nezapomenutelným zážitkem.

Tato funkce bude k dispozici od jara 2027!

Gotikstrasse-App

Objevte vše v okolí na první pohled!

Region nabízí spoustu věcí k vidění, ochutnání a užívání si. Projděte si doporučení a najděte vhodná místa pro váš pobyt.