Do hlavního obsahu Do zápatí
„xxx”

Alšova jihočeská galerie – Wortnerův dům

37001 Ceské Budejovice 1

O kostelu

Skvostný výběr asi třiceti sochařských a malířských děl z doby od konce 13. do počátku 16. století je vystaven v bývalém měšťanském domě v centru metropole jižních Čech. Díky návrhu významného současného architekta Richarda Loskota byly prostory zvýšeného suterénu citlivě upraveny do podoby zšeřelého dvoulodí, v němž lze soustředěně a z bezprostřední blízkosti obdivovat mistrovství středověkých tvůrců.
V expozici se lze setkat také s originály děl, která pocházejí z kostelů a klášterů na Gotické stezce. Často se jedná o svědky bouřlivých dob, a tak se některé exponáty dochovaly v podstatě zázrakem. Pohnutou historii jihočeského pohraničí dokládají projekce unikátních historických fotografií zaniklých či zdevastovaných chrámů i celých vsí.
V poslední době se mistrným řezbám i malbám dostává naopak té nejlepší péče v rukou restaurátorů, kteří jim navracejí někdejší působivost. Přijďte si prohlédnout díla evropského významu, jakými jsou monumentální řezbářská práce Piety z Všeměřic či malba Adorace Páně z dílny Mistra Třeboňského oltáře.

Zajímavosti:

Vedle samotné expozice a krátkodobých výstav je zajímavá rovněž štuková výzdoba interiéru domu.
Rozlehlý mázhaus, jímž se do budovy vstupuje a který umožňuje průchod do dvora a po schodišti i do prvního patra, má valenou klenbu ve vrcholu zdobenou pásem s opakujícími se motivy čtyřlistů, sférických kosočtverců a jednoduchých křížů. Tyto motivy jsou převzaty ze sakrální architektury a pomyslně tak propojují měšťanský dům se zbytkem kostelů na Gotické stezce. Vstup do reprezentativně pojatého prvního patra domu umocňují na klenbě předsíně nad schody štuková dekorativní růžice a slunce s obličejovou maskou. Motiv slunce je přitom možná prastarým odkazem na osobu Krista, která byla právě se sluncem v křesťanské symbolice spojována.

Kontakt

Wortnerův dům
U černé věže 343/22
37001 Ceské Budejovice 1

Otevírací doba

denně od 10:00 – 18:00

Vědecká dokumentace

Virtuální zážitek

Stavební součásti a vybavení

Celek stavby

Měšťanský dvojdům nese podobu městského renesančního paláce. K této podobě dům přibližuje jeho první patro vynesené na krakorcích a otevřené pěti velkými pravoúhlými okny, rámovanými tmavou paspartou. Atika domu, tedy dekorativní nejvyšší úsek fasády, za nímž se dnes nacházejí střešní vestavby, původně za všech stran zakrývala negativně sedlovou střechu se středovým úžlabím pro okapní svod. Atika je zakončena krenelováním, výtvarným prvkem cimbuří a nárožních věžic se střílnami, který simuluje obrannou funkci stavby. Zatímco fasáda oba původně samostatné domy sjednotila, přízemní část i vnitřní uspořádání stále prozrazují dvě odlišně rostlé stavby.

Dějiny a charakter sbírky středověkého umění AJG

Základem sbírky středověkého sochařství a malířství Alšovy jihočeské galerie byl původně soubor asi čtyřiceti děl z bývalého Diecézního muzea v Českých Budějovicích. To bylo budováno od konce 19. století a jeho fond byl postupně spravován a vystavován Městským muzeem. Po vzniku Alšovy jihočeské galerie v roce 1951 byl z tohoto fondu vyjmut soubor soch a obrazů, vystavovaný od roku 1956 v prostorách bývalé zimní jízdárny zámku Hluboká nad Vltavou. Sbírka středověkého umění pak byla do dnešní podoby doplňována dalšími převody, zápůjčkami i nákupy, přičemž díla průběžně procházela restaurátorskou péčí. Sbírka obsahuje přes sto třicet sochařských a přes třicet malířských děl, přičemž při současné podobě stálé expozice může být prezentováno celkem přibližně třicet objektů. Výběr v expozici představuje většinu nejvýznamnějších památek, které reprezentují určitou epochu českého středověkého umění, ale také šíři náboženských motivů.

Expozice středověkého umění ze sbírek AJG

Jen málokdy lze středověké sochy a obrazy vnímat v prostředí, pro nějž byly původně určeny a v němž byly po staletí prohlíženy i uctívány. Během staletí, která mezi dobou vzniku vystavených děl a naší současností stojí, přirozeně docházelo ke změnám v náboženské praxi, a tím i v zacházení s díly, která dnes označujeme především jako umělecká. Byly ničeny celé křídlové oltáře a mariánská sousoší bývala přemisťována do novějších nástavců či zcela mimo původní sakrální prostory. Architektura stálé expozice středověké sbírky Alšovy jihočeské galerie a způsob instalace jednotlivých děl mají zčásti právě sakrální prostory připomínat, přičemž návštěvníkům nabízejí možnost vnímat vystavená díla bezprostředně a soustředěně.

První místnost expozice

V první místnosti návštěvníka vítají dvě nejstarší řezbářské práce z doby před a kolem roku 1300, monumentální Madona z Rudolfova a drobný sv. Bartoloměj z Horní Drkolné. Obklopují je fragmenty větších oltářních nástavců malovaných na dřevěných deskách ze 2. poloviny 14. století v pražských malířských dílnách, představující uprostřed vždy Pannu Marii s dítětem Ježíš, obklopenou světicemi a světci. Dokladem kultovní úcty ke staršímu mariánskému obrazu je pak oboustranně malovaná deska Madony z kostela Nejsvětější Trojice v Českých Budějovicích z počátku 15. století.

Madona z Rudolfova

Socha pravděpodobně pochází z kostela bývalého dominikánského kláštera v Českých Budějovicích. Až v průběhu 17. století se socha dostala do kostela v Rudolfově a podle místa jejího nálezu v roce 1937 je také dnes nazývána. Tvůrce sochy se snažil vyrovnat drobným luxusním soškám královského dvora v Paříži a vzorům z jihoněmeckých oblastí. Socha byla vytvořena nejdříve v letech 1270–1280 v některé pražské sochařské dílně a dokládá vysokou úroveň tamního umění doby Přemysla Otakara II.

Panna Marie s dítětem, sv. Kateřina, sv. Markéta

Tzv. Zlatokorunská deska nejspíše bývala součástí oltářního nástavce v klášterním kostele ve Zlaté Koruně. Původně podélná, později po obou stranách seříznutá deska vznikla v některé pražské malířské dílně kolem roku 1360.

Sv. Felix a sv. Adaukt/ Bolestný Kristus s nástroji umučení

Oboustranně malovaný deskový obraz mohl být určen pro bývalou kapli sv. Felixe a Adaukta (Šťastného a Zbožného) v přízemí věže bývalého dominikánského kláštera. Na čelní straně desky jsou s meči jako atributy svého umučení zobrazeni světci Adaukt (vlevo) a Felix (vpravo), což dokládají i nápisové pásky, nesené anděly na rámu nad nimi. Mezi světci je umístěna zlatnicky pojednaná průhledná kapsle, obsahující nejen relikvie jejich těl, ale také sv. Petra, a dokonce kousek dřeva Kristova kříže. Právě jeho břevno je pak zvýrazněno na zadní straně desky s postavou Bolestného Krista, prezentujícího krvácející rány na svém těle. Kolem Krista jsou symetricky zobrazeny některé nástroje jeho mučení a také anděl zachytávající jeho krev do kalicha. Obraz byl vytvořen nejspíše v některé pražské malířské dílně asi mezi lety 1450 a 1460.

Druhá místnost expozice

Druhou místnost uvozují sochařské práce ze závěru 14. století, spjaté s prostředím pražské katedrální hutě. V případě opukové hlavy světice z Třeboně se jedná o fragment větší bysty nebo celé postavy. Dřevěná bysta světice ze zaniklé Dolní Vltavice má podobu tehdejších relikviářů a slohově je blízká tzv. krásnému slohu. Památkou na středověké liturgické performance v kostelních interiérech je ležící socha mrtvého Krista, pocházející zřejmě z českobudějovického klášterního kostela dominikánů a ukládaná o Velikonocích do Božího hrobu. Také drobná řezba Ukřižovaného z Boletic s unikátně dochovanými pohyblivými pažemi byla využívána pro účely zpřítomnění velikonočních dějů před zraky věřících. Malířství krásného slohu z dílny Mistra Třeboňského oltáře a doby kolem roku 1380 je představeno výjevem narození Páně, k němuž se modlí Panna Marie a k čemuž diváka zároveň vyzývají pastýři v krajinném pozadí obrazu.

V první polovině 15. století byla v českém prostředí díky husitským válkám situace pro vznik uměleckých děl na určitou dobu nepříznivá. Například v případě monumentálního a působivého sousoší Piety z Všeměřic lze uvažovat o tom, že pro českokrumlovský klášter klarisek vzniklo ve stabilnějším bavorském prostředí. Zřejmě rovněž z jihoněmecké oblasti pochází rozměrný fragment většího nástavce s motivem Krista při Posledním soudu, obklopeného v kruhové kompozici Čtrnácti svatými pomocníky. Reliéf je datován rokem 1493 a nedávné restaurování odhalilo pestrou barevnost postav i jejich rozmanitých atributů.

Během restaurování byla nedávno odkryta a obnovena původní barevnost také na dynamicky komponovaném sousoší Oplakávání Krista z Korkusovy Hutě z počátku 16. století. Pravděpodobně přímo v Českých Budějovicích měl v prvních desetiletích 16. století svou dílnu sochař, jehož označujeme pomocným jménem jako Mistra reliéfu Oplakávání ze Žebráku a kterému je v expozici připsáno několik děl. Mezi nimi svým neobvyklým motivem vyniká působivé sousoší Boha Otce, jenž před sebou drží tělo ukřižovaného Krista. Také intimnější reliéf Krista Trpitele, jenž před svým ukřižováním vsedě přemítá nad smyslem své oběti, ilustruje proměnu pozdně středověké zbožnosti, ovlivněné humanistickou filozofií i měšťanskou společností.

Kristus z Božího hrobu

Postava byla využívána při liturgických performancích za účelem zpřítomnění klíčových okamžiků pašijových a velikonočních událostí. Socha byla vytvořena nejspíše v některé pražské sochařské dílně asi kolem roku 1360. V roce 1930 byla socha z jednoho domu na Pražské třídě zakoupena pekařem Janem Barešem pro budějovické Městské muzeum.

Pieta z Všeměřic

Představuje v životní velikosti provedené sousoší Panny Marie s tělem z kříže sňatého Krista. Dílo bylo objeveno roku 1951 v dnes již zbořené polní kapličce u osady Všeměřice (něm. Schömersdorf) blízko Rychnova nad Malší nedaleko hranic s Rakouskem. Sousoší bylo velmi pravděpodobně původně určeno pro klášter klarisek v Českém Krumlově a do odlehlé pohraniční oblasti se dostalo nejspíše během 17. či 18. století. Sousoší vyřezala zřejmě dílna sídlící v Bavorsku přibližně v rozmezí let 1425–1435.

Kristus ve slávě, Čtrnáct sv. pomocníků, symboly evangelistů

Kristus ve slávě, Čtrnáct sv. pomocníků, symboly evangelistů
Rozměrný reliéf spojuje několik různých motivů v jediném obrazovém poli. Právě jejich kombinace dovoluje dílo čistě hypoteticky spojit s kostelem ve Frymburku. Centrální kompozici reliéfu určuje postava Krista coby žehnajícího vládce nebes. Nápis kolem něj odkazuje na Poslední soud podle Matoušova evangelia: Venite benedicti patris mei percipite regnum aeternum („Pojďte, požehnaní mého Otce, přijměte království věčné“). Čtrnáct svatých pomocníků v nouzi v prstenci kolem Krista je rozděleno do jednotlivých „funkčních“ skupin. Svaté panny jsou vlevo nahoře zastoupeny odshora Kateřinou, Barborou a Markétou, naproti svatí biskupové (odshora Blažej, Erazim, Diviš), pod nimi svatí mniši (odshora Jiljí a Linhart). Nalevo odshora dále jsou: ochránce proti náhlé smrti Kryštof (s dítětem Ježíš na rameni), rytíř Jiří, mladík Vít, lékař Pantaleon a dva bojovníci Achác a Eustach. Rohy jsou vyplněny symboly čtyř evangelistů (zleva odshora Jan, Matouš, Marek a Lukáš). Reliéf byl původně součástí nástavce s pohyblivými křídly a jeho zadní strana je opatřena malbou rozvilin. Svatá Kateřina v levé horní části výjevu rukou poukazuje na širokou pásku s jen zčásti čitelným nápisem, který vyjadřoval skupinovou úctu ke sv. Trojici a v němž je uveden letopočet 1493.
Dne 20. června 1493, tedy necelé tři týdny po tehdejším svátku sv. Trojice, přitom biskup Benedikt z Valdštejna vysvětil v kapli sv. Kateřiny při frymburském kostele právě oltář Čtrnácti sv. pomocníků. Vzhledem ke stavební historii frymburského kostela se ale muselo jednat o předchůdce současné stavby, která začala vznikat až o přibližně třicet let později. Do bývalé kaple sv. Kateřiny v Rožmberku nad Vltavou, odkud podle ústní tradice v rodině posledních soukromých majitelů pocházel, se mohl reliéf dostat buďto již kvůli novostavbě frymburského kostela, nebo až v pozdějších stoletích v souvislosti s reformačními tendencemi či barokní přestavbou. Reliéf z lipového dřeva a zbytky původní nákladné povrchové úpravy barvami, stříbřením i zlacením byl vytvořen zřejmě v některé bavorské či rakouské řezbářské dílně před rokem 1493.

Události

1341

Dům měl židovského majitele.

kolem 1500

Prvním známým (židovským) majitelem domu byl na konci 15. století David, syn Jakuba Černého.

1505 – 1506

V důsledku pogromu proti Židům přešel dům zřejmě do rukou některého křesťanského obyvatele.

1522 – 1523

Jako majitel je uváděn soukeník Vincenc Weinwurm.

1543

Dům od tesaře (?) Floriána Grienpecka za 130 kop grošů Vavřinec Eychinger.

1544

Vavřinec Eychinger dům prodal Janu Kornauerovi již za 160 kop.

1558 – 1559

Buď Kornauer, nebo pravděpodobněji sladovník Matěj Kelbl přikoupil ještě sousední parcelu a zahájil rozsáhlou přestavbu, která propůjčila měšťanskému dvojdomu vnější podobu městského renesančního paláce.

1647 – 1766

Dům byl v tomto období v majetku několika řezníků, poté jej vydražil pekař Jan Seewald.

1803

Od vdovy po Seewaldovi dům zakoupil Ondřej Ondraschko.

1860

Dům patřil rodině Wortnerově, která jej pak vlastnila po několik generací. Odtud pochází jeho současný název.

1930

Své obchody v přízemí domu provozovali Marie Wortnerová s prodejem likérů, dále výrobce kartáčů Anton Scheicher a brašnář Adolf Hauben.

1965

Okresním podnikem bytového hospodářství byl připravován památkově necitlivý projekt pro úpravu zchátralého domu na bytové jednotky, ale díky úsilí místního Krajského střediska státní památkové péče a ochrany přírody bylo nakonec nalezeno vhodnější využití.

1972

Od Oblastní státní meliorační správy dům zakoupila Alšova jihočeská galerie.

1989 – 1993

Podle projektu Státního ústavu pro rekonstrukci památkových měst a objektů probíhala rekonstrukce domu pro výstavní účely galerie. Přitom byl z podnětu Krajského národního výboru demolován dvorní renesanční trakt s klasicistními prvky.

2002

Objekt byl poškozen během povodní a posléze byl zjištěn nevyhovující stav konstrukcí i rozvodů.

2012

Bylo rozhodnuto o celkové rekonstrukci domu.

2018

V létě tohoto roku byla zahájena rekonstrukce domu.

2019

Směrem do dvora byla citlivě přistavěna část, díky níž se zvětšil prostor multifunkčního sálu v prvním patře a edukační oddělení galerie zde získalo větší zázemí. Proměnou prošel hlavní vstup do domu, podlahové krytiny a byla zpřístupněna střešní terasa, využívaná jako galerie moderního sochařství i odpočinková zóna. Ve střešní části mohla být nově zřízena badatelna a byla sem umístěna část knihovního fondu k dějinám a teorii umění 20. a 21. století. V následujících letech získaly výstavní prostory v přízemí a prvním patře světlou, v suterénu tmavou paneláž a podlahu, odpovídající charakteru vystavených děl.

2024

Byla otevřena stálá expozice středověkého, moderního a poválečného umění s názvem Chrámem, kruhem, strání, doplňovaná v prvním patře domu krátkodobými výstavami současného umění.

Osobnosti

Autor a seznam pramenů

Autor

Mag. Hynek Látal Ph.D.

Seznam pramenů

Líbal, Dobroslav – Muk, Jan, České Budějovice Č.p. 234. Stavebně historický průzkum. Státní ústav pro rekonstrukci památkových měst a objektů. Praha 1977.
Kubák, Jaroslav, Topografie města Českých Budějovic 1540-1800, České Budějovice 1973.
Pletzer, Karel, Historie Wortnerova domu. In: Kultura, 1993, č. 4, s. 15.
Kovář, Daniel (ed.), Slavné stavby Českých Budějovic, Praha 2016.
Seifert, Aleš, Wortnerův dům. Alšova jihočeská galerie, České Budějovice 2020.

Gotikstraße vždy po ruce – díky nové aplikaci

Objevte gotické skvosty regionu Mühlviertel a jižních Čech pohodlně přímo na svém smartphonu. Aplikace Gotikstraße vás zavede k nejkrásnějším kostelům, ukáže vám památky, gastronomická zařízení a ubytování ve vašem okolí a nabídne užitečné informace pro váš výlet.

Díky interaktivní mapě, navádění po trase a zajímavým informacím o pozadí se každá cesta po Gotikstraße stane nezapomenutelným zážitkem.

Tato funkce bude k dispozici od jara 2027!

Gotikstrasse-App

Objevte vše v okolí na první pohled!

Region nabízí spoustu věcí k vidění, ochutnání a užívání si. Projděte si doporučení a najděte vhodná místa pro váš pobyt.